Bylo léto roku 1991. Žena označená ve zveřejněném přepisu iniciálami Z. I. pobývala v Miličíně a večer vyrazila se sestřenicí, její kamarádkou a psem za vesnici. Na neosvětlené cestě mezi poli se zastavily. Okolí podle ní náhle zalilo světlo a zpoza pole se pomalu zvedala rudě zářící koule. Napadl ji Měsíc, ale měla pocit, že jej obvykle vídala jinde. To je její tehdejší úsudek, nikoli ověřená poloha Měsíce. Přesnou velikost objektu určit neuměla a sama připustila možnost optického klamu.

Koule se podle svědkyně přibližovala a pohupovala. Ženy se rozhodly vrátit domů, zrychlily krok a stále se ohlížely. Když se vydaly napravo nebo nalevo, světlo jako by následovalo jejich pohyb. Sestřenice se v jednu chvíli zastavila a nereagovala na volání. Později podle Z. I. vysvětlovala, že ostatní slyšela a chtěla odejít, ale nemohla se pohnout. Tato část příběhu zachycuje pozorovanou reakci a následné sestřenčino vysvětlení; nedokládá, že ji ovládala koule nebo nějaké záření.

Vyprávění pokračuje až do vesnice. Světlo se mělo změnit z rudého na bílé, s tmavými skvrnami, které svědkyni připomínaly obličej. Lidé nejprve ženám nevěřili, pak se podle ní začali o úkaz zajímat také. Koule se prý zastavovala nad jednotlivými střechami. Lidé se nakonec rozešli a ženy šly spát. Přepis neuvádí okamžik zmizení ani pozdější zdravotní újmu žen. Historky, které Z. I. slyšela následující den od dalších obyvatel, je potřeba odlišit od toho, co sama pozorovala.

Na webu Česká Sibiř je tato výpověď uvedena jako přepis televizního pořadu Nedělní ráno s Eduardem Hrubešem z 23. ledna 1993. Veřejně dostupný text jsme přečetli, původní televizní záznam jsme neověřili. Stejná stránka obsahuje také jiné dopisy a výzvu projektu Záře k hledání svědků. Neznamená to automaticky nezávislé potvrzení stejné koule: u každého vyprávění bychom potřebovali porovnat místo, čas a vlastní pozorování autora.

Nejdůležitější otázka není jen to, zda světlo vypadalo zvláštně, ale zda skutečně měnilo polohu vzhledem k pevným bodům v krajině. Jako pracovní možnost lze zvažovat vzdálený zdroj, který při chůzi zdánlivě drží směr vůči pozorovateli. To by samo nevysvětlovalo všechny popsané detaily. Naopak skutečný přesun blízkého objektu by potřeboval doložit například změnami jeho polohy vůči konkrétním střechám ze dvou míst současně. Chybí přesný den, časy, směry, změřená vzdálenost i ověřený obrazový záznam. Jednotlivá vysvětlení proto nemůžeme poctivě seřadit podle pravděpodobnosti.

Miličín tak zůstává příběhem o neidentifikovaném světle, nikoli doloženou návštěvou z vesmíru. Zajímavý je souběh tří tvrzení: změny směru, změny barvy a pohybu nad střechami. Právě tato tvrzení by mělo nové pátrání porovnat v samostatných výpovědích svědků. NASA ve své zprávě o UAP z roku 2023 upozorňuje, že samotná svědectví obvykle neposkytují data potřebná k určení původu jevu; nejde o posouzení Miličína. Mimozemská technologie je zde hypotézou bez doložené opory. Co by vás přesvědčilo, že světlo skutečně sledovalo ženy, a ne pouze jejich pohled?