Letectvo v roce 1947: Hlášení o „létajících discích“ popisují skutečný jev

Americké ministerstvo obrany zveřejnilo 7. srpna 2026 pátou várku programu PURSUE, v překladu systému pro prezidentské odtajnění a zveřejňování spisů o neidentifikovaných jevech. Největším dokumentem této várky je 245stránkový soubor s označením D100. Obsahuje pracovní korespondenci amerického letectva o „létajících discích“ z let 1947 a 1948, ze které později vyrostl Project SIGN, dobový projekt pro sběr a prověřování hlášení o neidentifikovaných létajících objektech.

Nejslavnější stránkou je dopis velitele leteckého materiálního velitelství Nathana Twininga z 23. září 1947. V dopisu o „létajících discích“ stojí, že hlášený jev je „něco skutečného, nikoli přelud či výmysl“. Věta je autentická a v nově zveřejněném souboru se opravdu nachází. Neříká však, že šlo o mimozemské stroje. Vyjadřuje tehdejší názor, že svědci skutečně něco pozorovali a že jejich hlášení stojí za další vyšetřování.

Další korespondence z 8. listopadu 1948 ukazuje rozsah práce: letectvo uvádělo studii přibližně 180 incidentů. Pozorované jevy dělilo například na disky, doutníkovité objekty, kulové tvary a světelné koule. Část případů dokázalo spojit s balony nebo astronomickými jevy, u jiných se podle spisu nepodařilo získat dost údajů k jistému vysvětlení. Číslo 180 přitom označuje případy, které tehdy velitelství studovalo, nikoli 180 kompletních hlášení obsažených v tomto zveřejněném souboru.

Spis zároveň výslovně uvádí, že možnost strojů z jiné planety nebyla ignorována. Hned v další větě ale dodává, že hmatatelný důkaz pro takový závěr zcela chybí. Vyšetřovatelé dokonce porovnávali četnost incidentů s polohami Merkuru, Venuše a Marsu, ale sami připustili, že nalezená časová souvislost mohla být pouhá náhoda.

Dobový závěr je proto opatrnější než slavná věta z Twiningova dopisu. Podle letectva většina pozorovatelů pravděpodobně skutečně viděla něco ve vzduchu, co nedokázala zařadit podle své zkušenosti. Přesnou povahu těchto pozorování však nebylo možné určit bez fyzického důkazu, například trosek po havárii. Soubor navíc není jeden hotový závěrečný report, ale složka dopisů, poznámek a oběhu dokumentů. Slíbený souhrnný technický report ani některé přílohy v ní nejsou.

Dokument tedy potvrzuje něco podstatného: americké letectvo bralo část hlášení vážně už v samotných počátcích oficiálního vyšetřování a některé případy nedokázalo vysvětlit. Nepotvrzuje ale jejich původ ani mimozemskou technologii. Právě souběh silné dobové formulace a přiznaného nedostatku důkazů dělá ze spisu poctivou historickou záhadu — ne hotový důkaz návštěvy z jiné planety.