Podle textu Jaroslava Špačka dostala 12. 7. 1987 posádka vojenského vrtulníku v Božicích pokyn ke vzletu. Tvořili ji Čestmír Tesařík, Ivan Pospíchal a Milan Šero. U rakouské hranice měla hledat neznámý cíl. Navádění ze země však zpočátku nepřinášelo žádný viditelný předmět. Pak měl nad vrtulníkem proletět tmavý objekt připomínající doutník. Posádka se obrátila a začala jej sledovat. Jde o později zveřejněné vyprávění, nikoli o doložený přepis dobového hlášení.
Špaček popisuje objekt bez viditelných křídel, který měnil směr, když se vrtulník snažil dostat do polohy pro zamíření. Ze země měl přijít pokyn k palbě. Posádka podle tohoto líčení nevystřelila: pod ní byla přehrada s rekreanty. Přibližně po dvou minutách vizuálního kontaktu objekt zmizel v mraku. Text dále tvrdí, že po přistání přišlo nařízení zničit záznamy komunikace i parametrů letu.
Zásadní je, kdo příběh vypráví. Špaček nebyl členem uvedené posádky. V rozhovoru pro E15 z roku 2011 popisuje zážitek svých kolegů. Reprodukce jeho staršího textu na webu KPUFO odkazuje na časopis Letectví a kosmonautika 6/1998; původní výtisk jsme nezískali. Rozhovor a reprodukce nejsou dvě nezávislá potvrzení, protože vycházejí ze stejného autora. Původní radarová data, nahrávku rozkazu ani dokument nařizující likvidaci záznamů se nám nepodařilo dohledat. To neznamená, že nikdy neexistovaly.
Naše analytická otázka zní: byl předmět viděný posádkou skutečně totožný s cílem na radaru po celou dobu sledování? V souvislém vyprávění oba snadno spojíme. Pro ověření by ale bylo třeba porovnat přesné časy, polohu vrtulníku, směr pohledu a radarovou stopu. Shoda těchto údajů by posílila výklad jediného objektu. Neshoda by otevřela možnost, že byly propojeny dva různé jevy. Takovou záměnu zde nezjišťujeme; navrhujeme test, který by ji mohl potvrdit nebo vyloučit.
Mimozemská technologie zůstává hypotézou. Popis bezkřídlého předmětu sám neurčuje jeho původ ani způsob pohonu. Ani tvrzené smazání záznamů není důkazem návštěvy z vesmíru. Pokud by se doložilo, ukazovalo by především na omezení možnosti nezávislé kontroly. Stejně tak nelze bez dat uzavřít, že šlo o obyčejný známý stroj. Možné chyby pozorování, navádění nebo pozdějšího předávání příběhu je třeba prověřit konkrétně, nikoli je vydávat za hotové vysvětlení.
Vranovský případ proto nepřináší potvrzenou odpověď na otázku, zda nás navštívila cizí technologie. Přináší však přesnější úkol: nejprve ověřit spojení radarového cíle a viděného předmětu, teprve potom posuzovat jeho vlastnosti. Největší posun by znamenal dobový záznam s časovými údaji nebo samostatně zaznamenaná výpověď členů posádky. Záhada stojí na konkrétním příběhu. Rozhodující by bylo obnovit jeho spojení s měřitelnými údaji.
