Odtajněný dokument — U.S. Atomic Energy Commission, Los Alamos, 1949 (war.gov/UFO)Fyzici od atomové bomby řešili zelené koule nad Los Alamos. Odešli s otazníkem
Šestnáctého února 1949 se v Los Alamos v Novém Mexiku — tajné laboratoři, kde vznikla atomová bomba — sešla na neveřejné konferenci pořádná sešlost. Edward Teller (jeden z otců jaderných zbraní), tehdejší ředitel laboratoře Norris Bradbury, fyzik Frederick Reines (pozdější nositel Nobelovy ceny), meteorický expert Lincoln LaPaz, k tomu FBI, armáda a Komise pro atomovou energii (předchůdce dnešního Ministerstva energetiky). Důvod schůzky? Zelené ohnivé koule. Přepis toho jednání teď vláda odtajnila ve 4. várce UFO spisů — vidíš ho nahoře.
Měsíce předtím hlásili piloti aerolinek, federální agenti, vojáci i astronomové jasně zelené koule, které letěly vodorovně přes oblohu Nového Mexika — často přímo nad citlivými jadernými zařízeními jako Los Alamos, Sandia nebo White Sands. Armáda z toho měla těžkou hlavu: je to nová sovětská zbraň? Nějaký druh radiologické války? Nikdo nevěděl.
Ilustrace (AI)
Největší událost se odehrála 30. ledna 1949 a vidělo ji přes sto pozorovatelů napříč Novým Mexikem a západním Texasem. Vojenští vyšetřovatelé pak najezdili přes 2 500 kilometrů a vyslechli stovky lidí. Zmapovaná dráha vedla od Amarilla až k Lubbocku — přes 160 kilometrů.
Nabízelo se jednoduché vysvětlení: meteory. Jenže LaPaz, v té době nejlepší expert na meteory v zemi, ho odmítl. Řekl, že 95 % pozorování ukazuje téměř vodorovnou dráhu — kdežto meteory padají šikmo dolů. Koule se navíc objevovaly „okamžitě v plné intenzitě“ a hlavně: nevydávaly žádný zvuk. To LaPaz označil za „nejnepravděpodobnější rys ze všech“, protože meteor dost jasný na to, aby takhle zářil, by měl být slyšet. Teller nadhodil, že pokud to nejsou pevné objekty, mohl by za tím být nějaký „elektronový jev“. Shoda? Žádná.
Konference skončila bez závěru. Následovala další tajná jednání a později i samostatná studie (Project Twinkle), která taky k ničemu jednoznačnému nedošla.
Buďme féroví. Dnešní věda ví, že meteor bohatý na měď nebo hořčík hoří zeleně — samotná zelená barva tedy záhada není. A astrofyzik Donald Menzel jednu takovou kouli v roce 1949 sám viděl a považoval ji za obyčejný meteor. Jenže vodorovná dráha, okamžitá plná intenzita a naprosté ticho — to jsou rysy, které nejlepší meteorolog té doby s běžnými meteory srovnat nedokázal.
Nevíme, co ty koule byly. Ale fakt, že si s nimi nevěděli rady zrovna lidé, kteří rozuměli fyzice líp než skoro kdokoli na světě, je sám o sobě pozoruhodný. A přesně proto tenhle případ po 77 letech pořád stojí za přečtení.
PROTI
- Novější věda ví, že meteory s mědí či hořčíkem hoří zeleně — barva sama o sobě záhada není.
- Astrofyzik Donald Menzel jednu zelenou kouli v roce 1949 sám označil za obyčejný meteor.
- Samotná konference byla k mimozemskému původu skeptická.
- Byla studená válka — paranoia z tajných zbraní mohla vnímání zkreslit.
PRO
- Na tajné konferenci se sešli špičkoví fyzici, FBI i armáda — brali to smrtelně vážně.
- Meteorický expert Lincoln LaPaz běžné meteory jako vysvětlení odmítl.
- Existují stovky svědků včetně pilotů, agentů a vyškolených pozorovatelů.
- Koule se opakovaně objevovaly přímo nad citlivými jadernými zařízeními.
- Konference se nakonec neshodla na žádném vysvětlení.
„Sešli se chlapi, co postavili atomovku, k tomu FBI a armáda — a nedali to dohromady! Zelený koule bez zvuku, co létaj vodorovně nad tajnou laboratoří? To nebyly meteory, kámo. To si někdo hlídal, co tam vyrábíme!“
„Zelenou barvu umí i meteor s mědí, to neberu jako záhadu. Ale vodorovná dráha, okamžitě plná intenzita a naprosto bez zvuku — a tohle říká nejlepší meteorolog té doby, ne nadšenec z internetu? Tak tady poprvé nemám hotový vysvětlení ani já. Nevíme.“
Chystáme pravidelný přehled ze světa UAP a vesmírných záhad, k tomu hlubší rozbory — všechno přímo do e-mailu. Nech nám adresu. Bez spamu, kdykoli se odhlásíš.
Chci být u toho →