Experiment ANITA sledoval z balónu nad Antarktidou rádiové záblesky vznikající při průletu velmi energetických částic. Dvě události z prvního a třetího letu ale působily nezvykle: jejich směr a průběh signálu připomínaly spršku částic vystupující vzhůru. Záblesky byly naměřeny. To, co je vytvořilo, je samostatná otázka.
Při běžném odrazu rádiového pulzu od ledu se očekává změna polarity — obrazně otočení průběhu signálu. U těchto dvou událostí chyběla očekávaná podoba běžného odrazu. Přímočará možnost, že šlo o částici přicházející skrz Zemi, však naráží na další problém: pro částice s tak vysokou energií by dlouhá cesta horninou byla velmi obtížná.
V roce 2025 zveřejnila spolupráce Pierre Auger nezávislé hledání podobných událostí v datech z let 2004–2018. Našla jeden kandidát, který odpovídal očekávanému pozadí chybně rekonstruovaných běžných spršek. Za předpokladů použitých v analýze by tok částic vysvětlující události ANITA měl u Augeru způsobit více záchytů. To daný výklad výrazně oslabuje, ale samo neříká, co ANITA pozorovala.
Další možností jsou neobvyklé odrazy ve vrstvách antarktického ledu. Taková hypotéza používá známou fyziku, ale musí vysvětlit konkrétní průběh i četnost signálů. Nelze ji proto vydávat za hotové řešení. Stejně tak není poctivé zaměňovat tyto dva strmě přicházející pulzy se čtyřmi jinými kandidáty poblíž horizontu z letu ANITA-IV.
Z dostupných stop plyne, že problém není jen „nová částice, nebo chyba“. Současně se musí testovat chování přístroje, vlastnosti ledu a původ kosmických spršek. Nejsilnější další krok je měření, které od sebe tyto možnosti oddělí. Anomálie je důvod k pátrání, nikoli sama o sobě důkaz paralelního vesmíru nebo mimozemské technologie.
