Místy pod více než třemi kilometry ledu se rozkládá krajina, kterou lidské oko nikdy přímo nevidělo. Mezinárodní tým nyní ukázal, že 30 velkých pánví pod východní Antarktidou netvoří náhodně rozeseté prohlubně. Společně vytvářejí vějířovitý geologický celek, který se rozevírá z oblasti poblíž jižního pólu.
Pánve Wilkes, Aurora i oblast, v níž leží slavné podledovcové jezero Vostok, vědci znali už dříve. Nové je jejich propojení do jediného obrazu. Soustava zasahuje pod přibližně polovinu východoantarktického ledového štítu a její severní okraj sleduje asi 2 000 kilometrů dlouhý oblouk pobřeží.
Ne tak docela. Studie neodhalila skrytou civilizaci ani propojený podzemní oceán. Autoři poskládali dohromady mapy podloží vytvořené radarovým měřením a doplnili je údaji o gravitaci, magnetickém poli, zemětřesných vlnách a stavbě zemské kůry. Ve všech těchto datech hledali společný vějířovitý vzor.
Podle navrženého vysvětlení se zemská kůra v dávné minulosti roztahovala a otáčela kolem oblasti poblíž jižního pólu, podobně jako když rozevíráme skládací vějíř. Proces mohl začít před rozpadem dávného superkontinentu Gondwany a později ovlivnit i oddělení Antarktidy od Austrálie. Přesné stáří a jednotlivé fáze tohoto děje však zatím určit nelze.
Staré zlomy a pánve nejsou jen vzpomínkou na dávnou geologii. Jejich tvar zřejmě pomáhá určovat polohu velkých ledovců, které odvádějí led z vnitrozemí k pobřeží. Nad celou zkoumanou oblastí leží množství ledu odpovídající při úplném roztání asi 28 metrům globální hladiny moří. Není to předpověď budoucího růstu moří, ale měřítko toho, proč potřebujeme podloží pod ledem správně znát.
Výzkum tedy neobjevil nový svět, nýbrž společný původ krajiny, jejíž jednotlivé části jsme už znali. Důkazy pro jeden obří vějířovitý systém jsou silné. Nejisté zůstává, kdy přesně vznikl a jak výrazně bude jeho skrytý reliéf ovlivňovat budoucí ústup ledu.
