Astronomům se poprvé v historii podařilo přímo potvrdit atmosféru (plynný obal kolem planety) u kamenné planety, která obíhá cizí hvězdu v takzvané obyvatelné zóně (vzdálenost od hvězdy, kde by na povrchu mohla být kapalná voda). Planeta se jmenuje LHS 1140 b a je 48 světelných let daleko (světelný rok = vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok). Výsledek vyšel v prestižním časopise Science.
Jde o takzvanou super-Zemi — kamennou planetu zhruba 5,6× těžší než Země. Obíhá červeného trpaslíka (menší a chladnější hvězdu, než je Slunce) jednou za necelých 25 dní a dostává asi 42 % záření, co dostává Země. Když planeta přešla před svou hvězdou (astronomové tomu říkají transit), dalekohled Magellan v Chile zachytil helium unikající z planety do vesmíru. Z toho vědci určili, že planeta má atmosféru bohatou na helium. Zajímavost do příběhu: existenci té atmosféry nejdřív předpověděl matematický model — a teprve pak ji teleskop potvrdil.
A teď háček, který v titulcích zaniká: „obyvatelná zóna“ neznamená, že tam voda nebo život opravdu je. Je to jen správná vzdálenost od hvězdy. A vědci zachytili helium, ne kyslík ani vodní páru — helium není stopa života (biosignatura = chemická stopa, kterou by po sobě mohl zanechat živý organismus). Navíc je to super-Země u červeného trpaslíka, ne dvojče Země; a červení trpaslíci často chrlí silné záření, které to planetám neusnadňuje.
Proč je to přesto velká věda: dlouho se nevědělo, jestli kamenné planety v obyvatelných zónách vůbec dokážou atmosféru udržet — hvězda ji totiž může postupně „odfouknout“. Teď víme, že aspoň jedna planeta to zvládla. A hlavně: astronomové mají poprvé metodu, jak atmosféru u takových světů vůbec změřit, takže můžou začít prohledávat další kandidáty.
Takže ano — je to nádech čerstvého vzduchu pro celé hledání života ve vesmíru. Ale „našli jsme kamennou planetu s atmosférou v obyvatelné zóně“ není totéž co „našli jsme život“. Je to obrovský krok správným směrem. Ne cíl.
