Bermudy proslavily příběhy o mizejících lodích a letadlech. Skutečná doložená záhada je ale geologická: mořské dno pod souostrovím tvoří široké vyvýšení, které je zhruba o 400 až 600 metrů výš než okolní dno, přestože zdejší sopky naposledy vybuchovaly před 30 až 35 miliony let.
William Frazer z Carnegie Science a Jeffrey Park z Yaleovy univerzity prozkoumali záznamy 396 vzdálených zemětřesení zachycených stanicí na Bermudách. Zemětřesné vlny se na rozhraních různých hornin mění, takže vědcům fungují podobně jako nepřímý rentgen podzemí. Z výsledků vyvodili, že pod oceánskou kůrou začíná další vrstva silná přibližně 20 až 21 kilometrů.
Vrstva by mohla vysvětlit, proč zůstává okolní mořské dno vyvýšené. Výpočet ukazuje, že pokud je přibližně o 50 kilogramů na metr krychlový, tedy asi o 1,5 procenta, lehčí než hornina, kterou nahradila, její vztlak by na pozorované vyvýšení stačil. Hustotu ale vědci přímo nezměřili; jde o hodnotu, kterou vyžaduje jejich model.
Přesný vznik vrstvy není jistý. Mohla se vytvořit během dávné sopečné činnosti, když část roztavené horniny zůstala pod kůrou a postupně ztuhla, nebo jiným procesem, který pozměnil nejvyšší část zemského pláště. Měření z jediné stanice navíc nedokáže spolehlivě určit, jak daleko vrstva do stran sahá.
Výsledek proto neřeší mýty o Bermudském trojúhelníku. Nabízí ale poctivé vysvětlení jiné dlouholeté otázky: jak může staré sopečné souostroví stále sedět na výrazně vyvýšeném mořském dně bez známek dnešního horkého proudu z hlubin. Studie vyšla 28. listopadu 2025 v recenzovaném časopise Geophysical Research Letters.
