Deimos přežil obří náraz. Právě ten ho mohl vyhladit

Deimos je menší a vzdálenější ze dvou měsíců Marsu. Má nepravidelný tvar a průměr přibližně 12 kilometrů. Na jeho jižním pólu přitom leží mělká pánev široká asi 10 kilometrů a hluboká jen několik set metrů. Zabírá tedy většinu malého tělesa. Právě tady vzniká záhada: jak mohl zásah takového měřítka Deimos nerozbít?

Jeho povrch navíc vypadá nezvykle hladce. Zakrývá ho regolit, tedy vrstva volného prachu a úlomků, která částečně zasypala starší krátery. Snímky evropské sondy Hera po průletu v březnu 2025 pomohly rozpoznat další kruhové útvary ukryté pod touto vrstvou. Doložené jsou proto tři stopy, které je třeba vysvětlit společně: velká jižní pánev, hladká prachová pokrývka a dochované starší krátery.

Tým vedený Sabinou Raducanovou vytvořil podrobný model Deimosu a zkoušel přibližně stovku počítačových nárazů. Nejlépe pozorovanému tvaru odpovídal asteroid široký asi 320 metrů, který přiletěl rychlostí 8,2 kilometru za sekundu a zasáhl povrch šikmo pod úhlem kolem 45 stupňů. Tato čísla nejsou měřením dávné události. Jsou to parametry simulace, která se nejvíc podobá dnešnímu Deimosu.

Podle modelu pomohlo měsíci přežít jeho velmi porézní a rozlámané nitro. Deimos se nechoval jako pevná kamenná koule, ale spíš jako volně spojená hromada úlomků s množstvím prázdného prostoru. Takový materiál se při nárazu stlačuje a pohlcuje část energie, takže rázové vlny neprojdou celým tělesem tak účinně. V nejlépe odpovídající simulaci uniklo do prostoru nejvýše přibližně jedno procento hmoty a měsíc zůstal převážně vcelku.

Náraz mohl zároveň vytvořit hladký vzhled. Simulace přemístila po povrchu 10 až 20 procent hmoty Deimosu. Většina vyvržených trosek znovu dopadla a vytvořila prachovou přikrývku silnou nejméně několik metrů po celém měsíci a na straně obrácené k Marsu místy až kolem 200 metrů. Taková vrstva by dokázala zasypat menší krátery, zjemnit okraje pánve a vysvětlit část jasných pruhů na svazích.

Doložené jsou hladký povrch Deimosu, obří jižní pánev a starší krátery pohřbené pod prachem. Možné je, že všechny tři stopy vytvořil jediný šikmý náraz do velmi porézního měsíce, ale přesný průběh události, její stáří a výlučnost tohoto vysvětlení zůstávají nejisté. Jiné dlouhodobé procesy mohly k vyhlazení také přispět. Důkazy nepodporují tvrzení, že simulace náraz přímo zaznamenala, že byl Deimos celý roztaven nebo že jeho struktura sama dokazuje původ v zachyceném asteroidu. Podrobnější mapování má v budoucnu přinést japonská mise Martian Moons eXploration, která bude pozorovat oba měsíce Marsu.