IlustraceFranta: Tak Pepo, Země placka. Dobrý. Začnem lehce: proč loď na obzoru mizí odspoda? Nejdřív trup, pak komín, naposled stěžeň.
Pepa: Perspektiva, Franto! Je daleko, tak ji vidíš menší!
Franta: Aha. Tak na ni vem dalekohled a přibliž si ji. Kdyby to byla jen vzdálenost, dalekohled ti ji zas ukáže celou. Jenže neukáže — spodek je za hranou. Za tím zakřivením, co podle tebe není.
Pepa: To je foceno rybím okem! Zakřivuje to čočka!
Franta: Pepo, Eratosthenes to změřil dvě stě let před Kristem. Klackem a stínem ve dvou městech. Žádná čočka, žádná NASA, žádnej dron. Klacek, stín a mozek. Doporučuju aspoň ten třetí.
Pepa: A proč teda nespadnem dolů, co?!
Franta: Gravitace tě tahá do středu koule, ne „dolů“ k nějakýmu okraji. „Dolů“ je prostě směr do středu. Proto Australani nevisí hlavou dolů a nepadaj do vesmíru — i když by se ti to do tý placky hodilo.
Pepa: Hrana! Kde je hrana? Antarktida je ledová zeď!
Franta: Tak schválně: kdyby byla Antarktida zeď kolem placky, jak to, že letadla normálně lítaj z Jihoafriky do Austrálie po jižní trase? Na placce by ta cesta byla třikrát delší. Letenky by stály jak křídlo. A nestojej.
Pepa: …To všechno tají!
Franta: Jasně. Miliony pilotů, námořníků, satelitů, vědců i tvůj soused s dronem — všichni v jednom spiknutí, sto let, a nikdo to neproflákne. Pepo, lidi neudržej v tajnosti ani to, kdo v práci snědl cizí jogurt. A ty jim věříš utajení celý planety.
Franta: A teď vážně, ať to není jen výsměch: nejde o to, že seš blbej. Jde o to, žes uvěřil videu na internetu víc než klacku, stínu a vlastním očím. A to se dá spravit. Příště si vem ten klacek.
Chystáme pravidelný přehled ze světa UAP a vesmírných záhad, k tomu hlubší rozbory — všechno přímo do e-mailu. Nech nám adresu. Bez spamu, kdykoli se odhlásíš.
Chci být u toho →