Neil Armstrong v jeskyni Tayos: co zbylo z legendy o kovové knihovně

Sedm let po prvním kroku na Měsíci zamířil Neil Armstrong opačným směrem: pod zem. V roce 1976 se připojil k britsko-ekvádorské expedici do Cueva de los Tayos v amazonské části Ekvádoru. Jeskyni tehdy obklopoval příběh o umělých chodbách, zlatých předmětech a kovové knihovně, kterou měla vytvořit ztracená vyspělá civilizace — v nejodvážnější verzi s pomocí mimozemšťanů.

Legenda nevznikla z nálezu expedice. Ještě před ní ji šířila tvrzení Juana Móricze a kniha Ericha von Dänikena. Dobové ekvádorské shrnutí výpravy popisuje vyprávění o kovové knihovně jako fantastické tvrzení, které přesto vyvolalo zájem o skutečný vědecký průzkum. Britský účastník výpravy J. C. Whalley zase zaznamenal, že fotografie údajných stavebních znaků nabízely i obyčejnější vysvětlení: domnělé zdivo mohlo být přirozené rozpukání skály a údajná roztavená hornina minerální povlak vytvořený vodou.

Armstrongova účast je doložená, ale její význam se často přehání. Britský report ho uvádí jako prezidenta a veřejnou tvář expedice, zatímco ekvádorské shrnutí používá označení čestný poradce. Archiv Purdueovy univerzity navíc uchovává korespondenci o jeho zapojení do projektu. Nešlo tedy o tajnou misi ani o Armstrongovo odborné potvrzení mimozemské hypotézy. Měl čestnou roli a do jeskyně skutečně sestoupil se zkušenými jeskyňáři.

Rozsah průzkumu byl působivý i bez legend. Ekvádorská zpráva uvádí 35 dní práce, 4,9 kilometru zmapovaných chodeb a hloubku 186 metrů. Vstup vyžadoval přibližně padesátimetrový svislý sestup. Týmy se věnovaly mapování, geologii, živočichům, rostlinám i stopám dávného lidského využívání jeskyně.

A právě skutečné nálezy tvoří nečekaný obrat příběhu. Účastnický report popisuje střepy keramiky a mušle, které místní archeolog odhadoval na tisíce let. Ekvádorské vyhodnocení však označilo jeskynní systém za přirozený geologický útvar, jehož tvar člověk nezměnil. Z výpravy nevzešla doložená kovová knihovna, mimozemský předmět ani důkaz uměle vybudovaných tunelů.

Verdikt je proto dvojí. Doložené jsou Armstrongův sestup, rozsáhlá expedice a skutečné archeologické i přírodovědné nálezy. Možné a stále zajímavé je, že jeskyně skrývá další informace o dávném životě místních lidí a že některé její části čekají na podrobnější průzkum. Dostupné dobové důkazy ale nepodporují kovovou knihovnu ani mimozemskou technologii. Největší záhada Tayos není to, co expedice našla, ale jak snadno slavné jméno proměnilo neověřenou legendu v příběh, který přežil půl století.