V září 2024 začala hvězda J0705+0612 v souhvězdí Jednorožce prudce slábnout. Její pozorované světlo kleslo přibližně na čtyřicetinu a k původní úrovni se vrátilo koncem května 2025. Osm a půl měsíce dlouhou událost známe také pod označením ASASSN-24fw. Výsledky pozorování ukazují na zákryt: mezi hvězdu a nás vstoupila rozsáhlá struktura z plynu a prachu.

Tým Nadie Zakamské použil mimo jiné dalekohled Gemini South v Chile. Přístroj GHOST rozložil přicházející světlo podle vlnových délek. Ve spektru, tedy světelném otisku materiálu, astronomové rozpoznali železo i vápník a měřili pohyb plynu. Přiřazení těchto stop přímo zakrývajícímu disku je součástí jejich fyzikálního modelu. Nejde o fotografii oblaku, na které bychom rozeznali jeho vnitřek.

Jedno z hlavních vysvětlení počítá s diskem kolem menšího průvodce hvězdy. Jeho gravitace by materiál držela pohromadě. Mohl by jím být velmi hmotný plynný obr, hnědý trpaslík nebo málo hmotná hvězda. Hnědý trpaslík je těleso mezi planetou a hvězdou, které nedokáže dlouhodobě spalovat vodík jako Slunce. Také nezávislý tým Saranga Shaha modeloval zákryt pomocí rozsáhlých prstenců či disku kolem skrytého průvodce. Přesná totožnost tělesa však zůstává otevřená.

Zásadní stopa leží v harvardském archivu fotografických desek. Zakamské tým potvrdil starší zeslábnutí v letech 1937 a 1981. Společně s novým zákrytem podporují oběh s periodou přibližně 44 let. Historické desky jsou ovšem méně citlivé: při nejslabší fázi často zachycují pouze mez, pod níž hvězdu nebylo možné rozpoznat. Nedokládají proto stejný detailní průběh všech tří událostí.

Odkud se tolik materiálu vzalo? Autoři zvažují srážku nebo rozrušení planetárních těles. Takovou událost přímo nepozorovali. Ve hře zůstávají i jiné geometrie: disk kolem samotné hvězdy, jehož orientace se mění, nebo pokřivený disk kolem dvojhvězdy. Pozorovaný zákryt a hypotéza jeho původu jsou dvě různé úrovně jistoty.

Z propojení archivních dat plyne důležitá podmínka: jestliže všechny zákryty způsobuje materiál z jedné srážky, musela nastat už před rokem 1937. Událost z let 2024–2025 by pak odhalovala dlouho přetrvávající následky. To je naše podmíněná interpretace časové posloupnosti, nikoli důkaz srážky. Další měření pohybu plynu, infračerveného záření a případného průvodce mohou pomoci rozlišit jednotlivé modely. Nejcennější otázkou tak je, co dokáže tuto kosmickou oponu udržet po desítky let.