Lunochod 1 přistál na Měsíci v listopadu 1970. Jeho provoz později skončil, ale na vozítku zůstala francouzská soustava optických odražečů. Tato součást nepotřebuje zapnutý vysílač. Laserové světlo může vrátit i bez pohybu vozítka a bez jeho vlastního elektrického napájení.

Základem je koutový odražeč. Světlo prochází přesně uspořádanými odraznými plochami a vrací se téměř stejným směrem. Pozemní stanice vyšle krátký pulz, zachytí nepatrný návrat a změří čas. Z doby letu lze odvodit vzdálenost k odražeči. Přesná analýza vyžaduje také další opravy a znalost geometrie měření.

U Lunochodu 1 nastal praktický problém. Výzkumníci neměli dost přesnou polohu, aby se slabý návrat spolehlivě hledal. Pomoc přinesla americká mise Lunar Reconnaissance Orbiter. Její kamera zachytila oblast přistání, dráhu vozítka i jeho polohu. Díky tomu se prostor, v němž pozemní observatoř musela odraz hledat, výrazně zmenšil.

V dubnu 2010 tým u observatoře Apache Point v Novém Mexiku zachytil odezvu. Výsledek publikoval v práci Laser ranging to the lost Lunokhod 1 reflector. Výzkumníci tak získali další měřicí bod na měsíčním povrchu. Jeho poloha doplňuje geometrii celé soustavy měsíčních odražečů.

V přeneseném smyslu se dá říci, že robot odpověděl. Fyzicky ale světlo vrátila pasivní optika. Z výsledku tedy nelze vyvozovat stav motorů, baterií nebo rádia. Příběh ukazuje jinou podobu životnosti kosmického zařízení. I když hlavní mise skončí, vhodně navržená součást může dál poskytovat vědecké měření.