Dne 1. března 1982 dosedla sovětská Veněra 13 na povrch Venuše. Podle chronologie NASA naměřila kolem 465 °C a tlak přibližně 89,5 pozemské atmosféry. Její plánovaná životnost na povrchu činila 32 minut. Přenos nakonec trval 127 minut.

Uvnitř tlakové schránky musely přístroje pracovat v mnohem mírnějších podmínkách. Tepelná ochrana poskytovala omezený čas, během něhož šlo provádět měření. Při takové misi není nutné zajistit neomezený provoz, aby přinesla výsledky. Rozhodující je, zda přístroje zvládnou svůj úkol během dostupného intervalu.

Kamera přenesla první barevné panoramatické pohledy z povrchu Venuše. V obraze jsou rozlámané desky horniny a jemnější materiál. V rohu je vidět část sondy. Barvy pod hustou atmosférou souvisejí se světlem, které pronikne až dolů. Z fotografie samotné proto nelze bez další kalibrace spolehlivě určit barvu každého kamene na pozemském denním světle.

Přístroje také odebraly a chemicky analyzovaly materiál povrchu. Když se spojuje obraz, známá poloha a měření, vzniká přesnější představa o místě přistání než ze samotného snímku. Jde ale stále o lokální vzorek, který nepředstavuje úplnou mapu celé planety.

Konec vysílání zaznamenává hranici toho, co mise dokázala předat. Sám o sobě není přímým měřením chvíle, kdy shořela konkrétní součástka. Hodnota mise přitom přetrvává v datech. Fotografie i chemická měření lze zkoumat dlouho poté, co se přistávací zařízení odmlčelo.