Venuše má skoro stejnou velikost jako Země, ale na jejím nebi bychom přirozený měsíc nenašli. Naše planeta svého průvodce má, Venuše žádného. Je snadné z dnešní prázdné dráhy udělat závěr, že kolem ní nikdy nic neobíhalo. Jenže současný stav není záznam celé minulosti. Tým Stephena Kanea z Kalifornské univerzity v Riverside proto zkoumal jinou otázku: pokud kolem Venuše měsíc vznikl, mohl přežít? Nehledal nalezené trosky. Počítal, co by se s takovým systémem dělo.
Základem jsou slapové síly. Jde o nerovnoměrné působení gravitace: bližší stranu tělesa přitahuje silněji než vzdálenější a těleso se tím deformuje. V systému planeta–měsíc mohou tyto deformace měnit otáčení planety i dráhu jejího průvodce. Nejde tedy jen o dva kameny, které kolem sebe beze změny krouží. Venuše se dnes otáčí velmi pomalu a opačným směrem než většina planet. Výpočet musí zkoumat, jak mohl systém začínat a vyvíjet se, ne pouze dosadit dnešní stav.
Autoři měnili počáteční otáčení planety, hmotnost hypotetického měsíce i jeho dráhu. V některých výpočtech se průvodce postupně dostal blíž k Venuši a slapové působení jej mohlo roztrhat. Taková cesta by vysvětlovala ztrátu měsíce bez potřeby přidávat další velkou srážku, která by ho později odstranila. V jiných výpočtech však přežil. Studie tak neposkytuje jediný nevyhnutelný konec; ukazuje různé výsledky podle podmínek, z nichž systém vyšel.
Rozdíl mezi těmito možnostmi není drobnost. Výsledek závisí také na tom, jak nitro planety reaguje na deformaci a jak při ní ztrácí energii. Dvě použité aproximace této odezvy se poblíž hranice přežití rozcházejí. Autoři navíc do modelu nezahrnuli tepelné atmosférické slapy. Pro článek vycházíme z dostupné plné verze v2 studie, kterou obsahuje naše rešerše; její výpočty jsme sami nereprodukovali. Číselné hranice proto nepředkládáme jako přesnou rekonstrukci dávného systému Venuše.
Zůstávají nejméně dvě základní historie: měsíc nikdy nevznikl, nebo vznikl a později zanikl. Připadá v úvahu také jeho odstranění jinou událostí. Samotné předvedení mechanismu ztráty mezi nimi nerozhodne. Potřebovali bychom spojit příběh vzniku, další vývoj a pozorovatelný následek. Například stopu, kterou jedna historie předpovídá a jiné nečekají. Z dostupných podkladů nemáme potvrzený pozůstatek měsíce ani důkaz, že právě jeho zánik způsobil dnešní podmínky na planetě.
Přínos studie je přesto konkrétní: prázdná dráha kolem planety nemusí znamenat, že na ní nikdy žádný průvodce nebyl. Fyzikální model nám dovoluje prověřovat, zda je určitý příběh vůbec možný a za jakých podmínek. Skutečnou minulost ale musí odlišit další důkaz. Venuše je proto zajímavá i pro přemýšlení o jiných planetárních systémech: když dnes nevidíme měsíc, neměli bychom automaticky uzavírat jeho historii. Tvrzení, že Venuše svůj měsíc opravdu spolkla, zůstává hypotézou.
