V září 2020 zachytil havajský dalekohled Pan-STARRS1 objekt později označený 2020 SO. Zprvu vypadal jako asteroid. Jeho téměř kruhová dráha kolem Slunce však nápadně připomínala dráhu Země. Měření ukázala také vliv tlaku slunečního záření. Světlo předává předmětům nepatrnou hybnost; lehkou dutou konstrukci ovlivní více než stejně rozměrný hutný kámen.
Do vesmíru jej vyslala NASA při misi Surveyor 2. Raketa Atlas-Centaur odstartovala 20. září 1966. Horní stupeň sondu urychlil, oddělil se, minul Měsíc a pokračoval kolem Slunce. Vypuštění bylo záměrné. Paul Chodas z JPL pak zpětným výpočtem pohybu 2020 SO zjistil vhodnou blízkost Země právě v době tohoto startu.
Návrat neznamenal jediný oblet Slunce a cestu domů. Stupeň obíhal Slunce po desetiletí po trochu jiné dráze než Země. V roce 2020 se k ní znovu přiblížil. Výpočty NASA popisovaly dočasné zachycení zemskou gravitací od listopadu 2020 do března 2021 a následné pokračování kolem Slunce. Nešlo o přistání ani řízený návrat; opětovné zapnutí motoru nebylo potřeba.
Podobná dráha ale sama neurčuje konkrétní kus techniky. Tým vedený Vishnu Reddym proto zkoumal spektrum, tedy rozložení odraženého světla podle vlnových délek. Podle zprávy NASA z prosince 2020 porovnával naměřená data také s nerezovou ocelí používanou u tehdejších Centaurů. Čerstvý laboratorní vzorek neposkytl dokonalou shodu. Vědci proto pořídili spektrum jiného starého Centauru ze startu v roce 1971. Souhlas s tímto srovnávacím objektem podpořil identifikaci návštěvníka jako raketového stupně.
Podrobnější studie Adama Battlea a kolegů z roku 2024 výsledek rozvinula. Popsala slučitelnost spektra 2020 SO s dalšími Centaury podobného stáří a popsala absorpční pásy odpovídající polyvinylfluoridu, materiálu používanému na vnější části zadního radiačního štítu Centauru-D. Materiálová stopa tedy nebyla pouhým rozpoznáním lesklé oceli. To je důležité upřesnění stručného příběhu z reelu: rozhodovaly podrobnosti odraženého světla společně s pohybem objektu.
Z dostupných podkladů vyvozujeme tento závěr: nejsilnější není jedna působivá shoda, ale souhlas měření, která omezují různé možnosti. Dráha odkazuje na místo a dobu původu, reakce na sluneční záření na poměr plochy a hmotnosti a spektrum na povrchový materiál. Dohromady výrazně podporují lidský původ a spojení s Centaurem mise Surveyor 2. Stejný postup se hodí i při hledání neznámých technologií ve vesmíru. Nejdřív je třeba zjistit, zda pozorování nevysvětluje naše vlastní kosmická historie. Tento případ neřeší jiné záhady automaticky; ukazuje, jak je lze rozlišovat měřením.
