Vláda měla plán, jak vám UFO znudit — píše se rok 1953

V nové várce odtajněných spisů (program PURSUE = americký systém na zveřejňování UFO/UAP spisů, dávka z 12. 6. 2026) se objevil i dokument o takzvané Robertsonově komisi z ledna 1953. Byla to tajná skupina vědců, kterou svolala CIA — a její závěr na šestnáct let určil, jak stát o UFO mluví s veřejností.

Komisi vedl fyzik H. P. Robertson z Caltechu a zasedalo v ní pět respektovaných vědců (mezi nimi Luis Alvarez, pozdější nositel Nobelovy ceny). Sešli se na čtyři dny poté, co Ameriku v roce 1952 zaplavila vlna hlášení — vrcholem byly „talíře“ nad Washingtonem, které zachytil i radar. Komise prostudovala vybrané případy z programu Project Blue Book (vyšetřovací program letectva) a uzavřela: většina hlášení má běžné vysvětlení a UFO nejsou ani fyzická hrozba, ani důkaz mimozemšťanů.

Pak ale přišlo to zajímavé. Komise nedoporučila další výzkum — doporučila veřejnou „osvětovou“ kampaň, která měla zájem lidí o UFO cíleně utlumit. Mělo se na to použít médií; v pozdějších popisech padlo i jméno Walta Disneyho a celebrit. Důvod? Nebyli to ufouni. Komise se bála, že davová hysterie zahltí armádní komunikační kanály a že ji Sověti zneužijí k psychologické válce. Doporučila taky sledovat civilní UFO spolky.

Takže pocit, že se něco „tutlá“, byl vlastně oprávněný — jen se to netýkalo schovaných mimozemšťanů, ale psychologie a PR. A je tu paradox: že CIA přiznala financování komise až v roce 1975, nakoplo konspirace víc než cokoli v samotných spisech. Kritiku schytala i metoda — sám astronom J. Allen Hynek, dlouholetá tvář Blue Booku, později přiznal, že se s „debunkingem“ házely do koše i případy, které si zasloužily seriózní zkoumání.

Robertsonova komise je tak učebnicový důkaz, že vláda UFO brala vážně — ale jako problém vnímání, ne jako talíře v hangáru. „Nevíme“ pořád neznamená „mimozemšťani“. A „utajování“ zase neznamená „schovaní ufouni“. Skutečná záhada je v tom, co se těmi rychlými „běžnými vysvětleními“ možná zametlo pod koberec.