Z fotografie zmizelo pět kosmonautů. Legenda o mrtvých ve vesmíru měla pravdivé jádro

Začalo to nahrávkami. Bratři Achille a Giovanni Judica-Cordigliovi z italského Turína byli amatérští radisté a v letech 1960 až 1964 tvrdili, že zachytili vysílání sovětských kosmických lodí. Podle nich šlo o hlasy posádek, které umíraly ve vesmíru. Zrodila se z toho teorie o ztracených kosmonautech: že Sovětský svaz poslal lidi na oběžnou dráhu ještě před Jurijem Gagarinem, ti zemřeli a Moskva to zametla pod koberec.

Americký novinář James Oberg se tomu v osmdesátých letech věnoval do hloubky. Prošel dostupné záznamy o sovětských kosmických nehodách a pro existenci ztracených kosmonautů nenašel žádné důkazy. Po rozpadu Sovětského svazu se navíc uvolnila spousta dřív utajovaných materiálů, a ani ty teorii nepotvrdily.

A tady Pepan poprvé v životě míří správným směrem. Z oficiálních snímků první skupiny kosmonautů skutečně mizeli lidé. Britský badatel Rex Hall ukázal, že ze skupinové fotografie šestnácti kosmonautů bylo vymazáno pět osob. James Oberg ve své knize Red Star in Orbit popsal, jak sovětská vláda vyretušovala kosmonauta z oficiálního snímku prvních šesti vybraných do výcviku. Později se objevily i neobratné pokusy fotografie dál upravovat — do prázdných míst se vkládaly smyšlené detaily, které měly nepřítomnost původních členů zamaskovat.

Jenže důvod byl jiný, než si svět myslel. Část kosmonautů z fotografií zmizela prostě proto, že je z programu vyloučili. A v jednom případě šlo o smrt — ovšem na Zemi, ne ve vesmíru.

Jmenoval se Valentin Bondarenko, bylo mu čtyřiadvacet a byl nejmladší z první skupiny. Sovětský stíhací pilot vybraný v roce 1960 do výcviku kosmonautů. Dvacátého třetího března 1961 zemřel na popáleniny, které utrpěl při požáru během patnáctidenního testu v nízkotlaké komoře v Moskvě. Stalo se to tři týdny předtím, než Gagarin odstartoval do vesmíru a vstoupil do dějin.

Sovětská vláda jeho smrt utajila. A nejen ji — tajila i samotný fakt, že Bondarenko vůbec kdy patřil mezi kosmonauty. Na Západě se podrobnosti objevily až v roce 1980, tedy po devatenácti letech. Sovětští čtenáři se pravdu dozvěděli ještě později, v roce 1986, z článku vědeckého publicisty Jaroslava Golovanova v Izvestijích.

Ironie celého příběhu je v tom, že právě to utajování konspiraci vytvořilo. Bondarenko už se objevil na skupinových fotografiích i ve filmech. Když pak beze slova zmizel, lidé si vysvětlení domysleli sami — a domysleli si ho hůř, než jaká byla skutečnost. Legenda o mrtvých kosmonautech ve vesmíru vznikla přesně tam, kde se pravda schovala.

Kráter na odvrácené straně Měsíce dnes nese Bondarenkovo jméno. Řád rudé hvězdy dostal v červnu 1961, tedy tři měsíce po smrti, a sovětský ministr obrany tehdy vydal tajný rozkaz, aby jeho rodina dostala vše potřebné. Jen se o tom nesmělo mluvit dalších pětadvacet let.