Ilustrace (AI)Jmenuje se po astronomce Tabetě Boyajianové, která si divného chování všimla v datech vesmírného dalekohledu Kepler v roce 2015 — spolu s dobrovolníky z projektu Planet Hunters, kteří procházeli křivky jasnosti hvězd ručně.
Když před hvězdou přeletí planeta, světlo klesne zhruba o procento a pravidelně. Tady ale jasnost padala nepravidelně a někdy až o 22 procent, na dny i týdny, a pak se zase vrátila. Nic takového u jiné hvězdy nikdo neviděl.
Navíc jedna studie tvrdila, že hvězda dlouhodobě slábne — mezi lety 1890 a 1989 měla podle porovnání starých fotografických desek ztratit kolem 14 procent jasu. To je sporné zjištění, ale přililo do ohně.
Astrofyzik Jason Wright přišel s myšlenkou, kterou svět zbožňuje i děsí: co když kolem hvězdy staví mimozemská civilizace obří konstrukci, která zachytává její energii — takzvanou Dysonovu sféru? Boyajianová sama zůstala opatrná, ale aby se hvězda dala sledovat dál, spustila crowdfunding. Kampaň „The most mysterious star in the galaxy“ vybrala 107 421 dolarů od více než 1 700 lidí a zaplatila hodiny na síti robotických dalekohledů.
A právě ta pozorování rozhodla. Ukázalo se, že hvězda tmavne pokaždé jinak podle barvy světla — modré světlo mizí víc než červené. Pevná megastruktura by ale blokovala všechny barvy stejně. To sedí na jediné vysvětlení: jemný prach. Nejspíš nerovnoměrný oblak prachu, možná z rozpadlé komety nebo planetky, který kolem hvězdy obíhá.
Záhada tím ale úplně zavřená není. Přesný zdroj prachu a to, proč jsou propady tak nepravidelné, se pořád dolaďuje. Jisté je jen jedno: nebyli to mimozemšťané — ale ta hvězda nás donutila vážně se ptát, jak bychom vůbec megastavbu poznali, kdyby někde opravdu byla.
„Dysonova sféra! Konečně důkaz, kámo!“
„Klídek, Pepane — světlo mizí podle barvy, a to umí prach, ne plech. Ale uznávám, ta hvězda se umí vytáhnout.“
Chystáme pravidelný přehled ze světa UAP a vesmírných záhad, k tomu hlubší rozbory — všechno přímo do e-mailu. Nech nám adresu. Bez spamu, kdykoli se odhlásíš.
Chci být u toho →