Na severním cípu kanadského ostrova Newfoundland leží zbytky domů z drnů a dřeva. Archeologové v L’Anse aux Meadows odhalili také stopy po zpracování železa a práci se dřevem. Už samotné naleziště vydalo dost dokladů o tom, že tu kolem přelomu tisíciletí žili Seveřané. Najít v jejich pobytu konkrétní kalendářní rok byl těžší úkol.
Tým Margot Kuitemsové vybral tři opracované kusy dřeva ze tří různých stromů. Všechny pocházely ze severského nálezového kontextu a na jejich povrchu zanechalo stopy kovové ostří. Pro datování měla cenu ještě jedna drobnost. Na každém kusu se zachovala přirozená vnější hrana dřeva. Vědci tak měli v ruce i poslední letokruh, který strom před pokácením vytvořil.
Mezi roky 992 a 993 prudce vzrostla tvorba radioaktivního uhlíku v atmosféře. Tento skok se spojuje s přívalem energetických částic ze Slunce. Stromy přijímají uhlík ze vzduchu, takže změnu zachytily ve dřevě, které jim tehdy přirostlo. Podobný průběh vědci znají z letokruhů v různých částech světa. Pouhým okem se přitom ten zvláštní rok od sousedních vrstev nerozezná.
Výzkumníci proto odebírali dřevo z jednotlivých letokruhů a měřili jeho izotopové složení. Když v posloupnosti hodnot našli očekávaný skok, získali uvnitř vzorku kalendářní značku. Od ní mohli letokruhy dopočítat až k podkorní hraně. U každého ze tří stromů vyšel pro pokácení rok 1021.
Co by se změnilo, kdyby vnější část dřeva chyběla? I se správně rozpoznanou sluneční stopou bychom nevěděli, kolik dalších let strom rostl. Právě zachovaná hrana dovolila vyslovit přesný závěr. V roce 1021 už Seveřané na Newfoundlandu pracovali se dřevem. Kdy přistála jejich první loď a jak dlouho tam zůstali, z těchto tří vzorků vyčíst nelze.




