Před 66 miliony let narazil do dnešního Mexika asteroid o průměru zhruba 10 až 15 kilometrů rychlostí kolem 64 000 kilometrů za hodinu. Vyhloubil kráter Chicxulub a vyhubil asi tři čtvrtiny všech druhů na Zemi včetně dinosaurů. Co přesně to bylo za kámen, se ale nevědělo — nárazem se totiž celý vypařil.
Tým z Britské Kolumbie, Paříže, Bruselu a Vídně proto sáhl po jediném, co po něm zbylo: po tenoučké vrstvě jílu, kterou dopad rozprášil po celé planetě. Vzorky z Dánska, Španělska a Itálie prošly rozborem izotopů niklu (izotopy = varianty téhož prvku lišící se hmotností — fungují jako chemický otisk prstu). Výsledek porovnali s jedenácti známými meteority.
Verdikt: šlo o takzvaný CO chondrit ornansského typu — jednu z nejvzácnějších tříd meteoritů vůbec. Ze všech, které jsme na Zemi našli, jich tvoří jen zhruba tři až pět procent. A hlavně: tenhle typ vzniká daleko od Slunce, až za drahou Jupiteru, v mrazivých končinách sluneční soustavy. Jeden z autorů to shrnul tak, že být trefen tak vzácným a vzdáleným projektilem ukazuje, jakou měli dinosauři smůlu.
A teď ten zvrat. Dlouho se mělo za to, že hlavním zabijákem byla síra: náraz do sirnatých hornin Yucatánu měl vyvrhnout mlhu, která ochladila planetu. Jenže CO chondrity obsahují síry, uhlíku i vody podstatně méně než jiné meteority. Sám asteroid tedy síry moc nepřidal — a do popředí se dostává druhé vysvětlení: jemný prach. Ten zaclonil Slunce, zastavil fotosyntézu a odstartoval dlouhou zimu.
Co to nemění: že dinosaury zabil dopad, je i nadále mimo diskuzi. Nová práce upřesňuje, CO to bylo za kámen a JAK přesně vyhubení proběhlo. A jedno zůstává otevřené — odkud přesně asteroid letěl a jak se dostal až k Zemi, zatím nikdo neví. Studie vyšla v recenzovaném časopise Science Advances.
