Ilustrace (AI)Astronomové poprvé prozkoumali složení povrchu skalnaté exoplanety
Povrchy planet mimo Sluneční soustavu zatím zůstávaly převážně ukryté v modelech. Astronomové nyní použili Vesmírný dalekohled Jamese Webba k přímému měření tepelného záření z denní strany skalnaté exoplanety LHS 3844 b. Nejde o fotografii krajiny, ale o první přímé spektroskopické zkoumání složení povrchu takového světa.
LHS 3844 b je přibližně o 30 procent větší než Země a leží 48,5 světelného roku od nás. Kolem chladné červené hvězdy oběhne asi za 11 hodin a stále k ní nastavuje stejnou stranu. Její osvětlená polokoule má průměrnou teplotu kolem 725 stupňů Celsia. Tým vedený Sebastianem Ziebou z Harvardova–Smithsonova centra pro astrofyziku a Laurou Kreidbergovou z Institutu Maxe Plancka pro astronomii změřil přístrojem pro střední infračervené záření tepelné vyzařování v rozsahu 5 až 12 mikrometrů. Výsledky vyšly 4. května 2026 v časopise Nature Astronomy.
Pepan: Takže jsme konečně přečetli povrch cizí planety! Třeba se mezi těmi kameny schovává něco, co naše přístroje ještě nerozeznají.Naměřené spektrum nejlépe odpovídá tmavému povrchu s nízkým podílem oxidu křemičitého — například čediči nebo jiným horninám bohatým na olivín. Data zároveň nesedí na povrch podobný světlé zemské kontinentální kůře. Dalekohled však nezískal vzorek horniny, takže přesné složení zůstává výsledkem porovnání s modely, nikoli definitivním určením.
Měření také silně omezuje možnost atmosféry s oxidem uhličitým nebo oxidem siřičitým. Vědci nenašli ani nahromaděné sopečné plyny, které by ukazovaly na nedávnou výraznou aktivitu. To ale není totéž jako důkaz, že na planetě nikdy žádné sopky nebyly. Tmavý vzhled může odpovídat starému povrchu dlouhodobě měněnému zářením a dopady drobných těles, podobně jako na Merkuru nebo Měsíci.
Franta: Základnu z tepelného záření nevyčteš, Pepane. Zato jsme poprvé dokázali porovnat povrch vzdálené skalnaté planety s konkrétními horninami — a to je samo o sobě pořádný milník.Další pozorování už tým získal. Mají pomoci rozlišit, zda je povrch tvořen spíše pevnou skálou, nebo rozdrceným materiálem ztmaveným působením vesmíru. LHS 3844 b tak není vyfotografovaná krajina ani potvrzený čedičový svět, ale první případ, kdy tepelné spektrum dovolilo přímo otestovat možné složení povrchu skalnaté exoplanety.
PROTI
- Nejde o fotografii ani vzorek povrchu, ale o porovnání naměřeného spektra s modely a laboratorními daty.
- Některé ztmavlé jemné materiály mohou v datech napodobit pevnou tmavou horninu.
- Další pozorování mají teprve rozlišit, zda povrch tvoří pevná skála, nebo rozdrcený materiál.
PRO
- Dalekohled přímo změřil tepelné spektrum denní strany planety v rozsahu 5 až 12 mikrometrů.
- Nejlepší shodu s daty poskytuje tmavý povrch s nízkým podílem oxidu křemičitého, například čedič nebo horniny bohaté na olivín.
- Měření stanovilo přísné horní limity pro oxid uhličitý a oxid siřičitý a nenašlo nahromaděné sopečné plyny.
„Poprvé jsme přečetli povrch cizí planety! Třeba se mezi těmi kameny schovává něco, co tepelné měření ještě nerozezná.“
„Základnu z toho nevyčteš, Pepane. Ale první přímé porovnání povrchu skalnaté exoplanety s konkrétními horninami je i bez sci-fi velký krok.“
Chystáme pravidelný přehled ze světa UAP a vesmírných záhad, k tomu hlubší rozbory — všechno přímo do e-mailu. Nech nám adresu. Bez spamu, kdykoli se odhlásíš.
Chci být u toho →