Ilustrace (AI)Prázdný vesmír se možná chová jako hranol. Odhalil to magnetar
Může dokonale prázdný prostor měnit světlo, které jím prochází? Kvantová fyzika předpovídá, že v mimořádně silném magnetickém poli ano. Mezinárodní tým nyní u magnetaru 1E 1547.0−5408 zachytil dosud nejpřesvědčivější signál tohoto jevu. Výsledek může být jeho první přímou detekcí, vědci jej ale zatím nepovažují za definitivně uzavřený případ.
Magnetar je neutronová hvězda — zhroucené jádro zaniklé masivní hvězdy, které má více hmoty než Slunce stlačené do tělesa velkého přibližně jako město. Jeho magnetické pole je tak extrémní, že podle spoluautora Marcuse Lowera by k podobnému pokusu na Zemi bylo potřeba pole více než stamilionkrát silnější, než jaké jsme kdy dokázali vytvořit. Pozorovaný magnetar se přitom otočí jednou za přibližně 2,1 sekundy.
Vědci jej mezi březnem a dubnem 2025 sledovali více než 140 hodin. Spojili rentgenovou observatoř Imaging X-ray Polarimetry Explorer (IXPE), přístroj Neutron Star Interior Composition Explorer (NICER) na Mezinárodní vesmírné stanici a australský radioteleskop Murriyang. Šlo o první koordinované měření polarizace — tedy směru, ve kterém světlo kmitá — současně v rentgenovém a rádiovém záření magnetaru. Studii, jejíž první autorky Rachael E. Stewart a Hoa Dinh Thi přispěly rovným dílem, zveřejnil časopis Nature 5. srpna 2026.
Pepan: Takže prázdno není prázdné a ještě si třídí světlo? Já věděl, že vesmír má vlastní skryté nastavení!V části měřeného rentgenového pásma bylo záření v průměru uspořádané z 65 procent a v některých fázích rotace téměř z 80 procent. Tak vysoké hodnoty spolu se směrem polarizace neodpovídají běžným modelům, v nichž světlo opouští povrch hvězdy bez dalšího ovlivnění. Model zahrnující vakuovou dvojlomnost však pozorovaný podpis dokáže přirozeně vysvětlit.
Vakuová dvojlomnost znamená, že extrémní magnetické pole změní způsob, jakým se různé orientace světla šíří prázdným prostorem. Vakuum se pak chová trochu jako průhledný krystal nebo filtr. Jev vychází z kvantové elektrodynamiky — teorie popisující vzájemné působení světla a nabitých částic — a jeho kořeny sahají k výpočtům Wernera Heisenberga a Hanse Eulera z roku 1936.
Franta: Žádné živé prázdno, Pepane. Ale jestli extrémní pole opravdu mění průchod světla přesně podle devadesát let staré předpovědi, je to i bez skrytého nastavení obrovská věc.Důležitá brzda: autoři netvrdí, že už je hotovo. Studie označuje vakuovou dvojlomnost za přirozené vysvětlení naměřeného signálu, ne za jedinou navždy vyloučenou možnost. Další pozorování tohoto i jiných magnetarů a přesnější počítačové modely mají ukázat, zda jde skutečně o první přímou detekci. Nevyvrací to Einsteinovu teorii relativity; naopak by to podpořilo dlouho očekávaný jev standardní kvantové fyziky.
PROTI
- Studie sama označuje vakuovou dvojlomnost za silně podporované vysvětlení, nikoli za definitivně potvrzený jediný mechanismus.
- Jev nebyl vyfotografován přímo; vědci jej odvozují z polarizace záření a porovnání s modely.
- K potvrzení mají sloužit další měření tohoto i jiných magnetarů a přesnější počítačové simulace.
PRO
- Rentgenové záření dosáhlo v části měřeného pásma průměrné polarizace 65 procent a v některých fázích téměř 80 procent.
- Běžné modely povrchového záření bez ovlivnění světla ve vakuu tak vysokou a uspořádanou polarizaci nevysvětlují.
- Směr rentgenové i rádiové polarizace sledoval velkoplošné magnetické pole hvězdy, jak očekává vysvětlení vakuovou dvojlomností.
„Prázdno, které třídí světlo? Vesmír má očividně víc funkcí, než nám ukázali v základní verzi!“
„Funkce sedí na kvantovou fyziku, ne na tajný ovladač. Je to nejsilnější stopa dosud, ale na slovo „potvrzeno“ si ještě počkejme.“
Chystáme pravidelný přehled ze světa UAP a vesmírných záhad, k tomu hlubší rozbory — všechno přímo do e-mailu. Nech nám adresu. Bez spamu, kdykoli se odhlásíš.
Chci být u toho →