V červenci 1952 zažil Washington D.C. jednu z nejznámějších vln pozorování UFO v historii. Mezi 12. a 29. červencem hlásili piloti i radaroví operátoři objekty, které se pohybovaly rychleji a obratněji než tehdejší letadla. Letectvo svolalo největší tiskovou konferenci od konce druhé světové války a všechno vysvětlilo teplotní inverzí (jev, kdy teplý vzduch nad studeným ohýbá radarový signál). Ne každého to přesvědčilo.
O sedmdesát let později narazil tým astronomky Beatriz Villarroel z Nordického institutu pro teoretickou fyziku na něco jiného. Prohledávali staré fotodesky z Palomarské observatoře v rámci projektu VASCO (hledání objektů, které na obloze zmizely nebo se objevily za posledních sto let) — a hledali přitom hvězdu, co by se zhroutila přímo do černé díry. Místo toho našli desítky případů, kdy se na jednom snímku objevily jasné tečky podobné hvězdám a o půl hodiny až hodinu později tam už nebyly.
Dva nejsilnější případy padají přímo na noci vlny nad Washingtonem. 19. července 1952 zachytila Palomarská deska tři jasné objekty, které o padesát minut později úplně zmizely — publikováno v recenzovaném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. O týden později, 27. července, se objevila skupina bodů, u které tým spočítal pravděpodobnost náhody na 0,0001 procenta. Obě data se kryjí přesně s víkendy, kdy měl Washington nejvíc hlášení.
Sama Villarroel je ale opatrná a čestně nabízí i pozemská vysvětlení. Fotodesky mohly poškodit vadné chemikálie. Poblíž probíhaly testy atomových bomb v poušti Nového Mexika, jejichž záření mohlo desky zasáhnout. Jediná možnost, kterou lze rovnou vyloučit, jsou umělé satelity — v roce 1952 ještě žádný nelétal, první Sputnik odstartoval až o pět let později. Hvězdy navíc podle žádné známé fyziky nemůžou jen tak zmizet beze stopy — proto to zůstává skutečnou záhadou, ne jen chybou v datech.
Co zůstává na stole: shoda dat je reálná a publikovaná v recenzovaném časopise, ne na blogu. Co chybí: jakýkoli mechanismus, který by hvězdy a radarová hlášení propojil. Sama autorka to nazývá možná jen „zajímavou anekdotou“ a chystá se hledat podobné případy v moderních datech, kde bude možné okamžitě zareagovat dalším teleskopem. Dokud se to nestane, je to nejpodivnější náhoda v dějinách ufologie — ne důkaz.
