Ilustrace (AI)V červenci 1952 zažil Washington D.C. jednu z nejznámějších vln pozorování UFO v historii. Mezi 12. a 29. červencem hlásili piloti i radaroví operátoři objekty, které se pohybovaly rychleji a obratněji než tehdejší letadla. Letectvo svolalo největší tiskovou konferenci od konce druhé světové války a všechno vysvětlilo teplotní inverzí (jev, kdy teplý vzduch nad studeným ohýbá radarový signál). Ne každého to přesvědčilo.
O sedmdesát let později narazil tým astronomky Beatriz Villarroel z Nordického institutu pro teoretickou fyziku na něco jiného. Prohledávali staré fotodesky z Palomarské observatoře v rámci projektu VASCO (hledání objektů, které na obloze zmizely nebo se objevily za posledních sto let) — a hledali přitom hvězdu, co by se zhroutila přímo do černé díry. Místo toho našli desítky případů, kdy se na jednom snímku objevily jasné tečky podobné hvězdám a o půl hodiny až hodinu později tam už nebyly.
Dva nejsilnější případy padají přímo na noci vlny nad Washingtonem. 19. července 1952 zachytila Palomarská deska tři jasné objekty, které o padesát minut později úplně zmizely — publikováno v recenzovaném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. O týden později, 27. července, se objevila skupina bodů, u které tým spočítal pravděpodobnost náhody na 0,0001 procenta. Obě data se kryjí přesně s víkendy, kdy měl Washington nejvíc hlášení.
Pepan: No a je to! Vesmírné lodě se objevily na obloze i na fotkách zároveň! To přece nemůže být náhoda, Franto!Sama Villarroel je ale opatrná a čestně nabízí i pozemská vysvětlení. Fotodesky mohly poškodit vadné chemikálie. Poblíž probíhaly testy atomových bomb v poušti Nového Mexika, jejichž záření mohlo desky zasáhnout. Jediná možnost, kterou lze rovnou vyloučit, jsou umělé satelity — v roce 1952 ještě žádný nelétal, první Sputnik odstartoval až o pět let později. Hvězdy navíc podle žádné známé fyziky nemůžou jen tak zmizet beze stopy — proto to zůstává skutečnou záhadou, ne jen chybou v datech.
Franta: Časová shoda je zajímavá, to přiznávám. Ale shoda v datu ještě neznamená příčinu. Kdyby to bylo tak jasné, nebalilo by se to sedm let do jednoho vědeckého článku.Co zůstává na stole: shoda dat je reálná a publikovaná v recenzovaném časopise, ne na blogu. Co chybí: jakýkoli mechanismus, který by hvězdy a radarová hlášení propojil. Sama autorka to nazývá možná jen „zajímavou anekdotou“ a chystá se hledat podobné případy v moderních datech, kde bude možné okamžitě zareagovat dalším teleskopem. Dokud se to nestane, je to nejpodivnější náhoda v dějinách ufologie — ne důkaz.
„Hvězdy zmizely přesně ve stejnou dobu jako UFO! Franto, tohle už není náhoda, tohle je vzorec!“
„Vzorec ve dvou datech ze sedmdesáti let dat je pořád jen dvě data. Zajímavá stopa? Jasně. Důkaz? Ještě ne.“
Chystáme pravidelný přehled ze světa UAP a vesmírných záhad, k tomu hlubší rozbory — všechno přímo do e-mailu. Nech nám adresu. Bez spamu, kdykoli se odhlásíš.
Chci být u toho →