Od roku 2022 mají astronomové v hledáčku podivnou skupinu objektů — tzv. dlouhoperiodické transienty (odborně: zdroje, které v pravidelných intervalech vysílají silné pulzy rádiových vln, ale mnohem pomaleji než běžné pulzary). Zatím jich znají jen asi dvanáct.
Nejzvláštnější je ta pravidelnost. Pulzují v intervalech od několika minut po hodiny, přesně jako tikot hodin. Některé to dělají přes třicet let, jiné se na pár dní odmlčí nebo zmlknou úplně. Přesně takový signál v hlavě okamžitě spustí otázku: co když je to vysílačka?
Vědci teď ale jeden z nich poprvé rozlouskli. Zdroj s označením ASKAP J1745 (objevený australským radioteleskopem ASKAP) se ukázal být těsnou dvojhvězdou s bílým trpaslíkem (bílý trpaslík = dohořelé, extrémně husté jádro hvězdy, jaké jednou zbude i po našem Slunci). Ten svojí gravitací strhává hmotu z druhé, sousední hvězdy. Astronomové u něj poprvé zachytili rádiové i rentgenové pulzy přesně v rytmu, jak se ty dvě hvězdy kolem sebe otáčejí. Za pravidelnost tedy nemůže žádný vysílač, ale oběžná dráha a extrémně silná magnetická pole.
A tady je ta poctivá část. Vědci sami mluví o „Rosettské desce“ — tenhle rozluštěný případ jim pomůže pochopit i ostatní. Jenže z těch dvanácti záhadných zdrojů zůstává deset zatím bez vysvětlení. Takže záhada je úplně reálná — jen se pomalu rozplétá. A pokaždé, když se nějaký ten „signál“ podaří rozlousknout, ukáže se za ním fyzika, ne návštěva z vesmíru.
Právě v tom je největší wow: vesmír je plný signálů, které vypadají jako vysílání a nakonec se z nich vyklube nějaký kosmický objekt, o kterém jsme dřív neměli tušení. To, že je umíme rozluštit, je samo o sobě malý zázrak. Zbylých deset zůstává výzvou — a my u toho budeme.
