Meteorit ze Sahary odhalil ztracený svět z úsvitu sluneční soustavy

V roce 2019 našli v písku Sahary nenápadný kámen o váze zhruba půl kila. Dostal jméno NWA 12774 (Northwest Africa 12774) a dlouho ležel jako jeden z desítek tisíc meteoritů (kusů vesmírné horniny, které dopadly na Zemi). Až teď, po pečlivém rozboru, se ukázalo, že drží něco výjimečného: první přímý důkaz, že v úsvitu naší sluneční soustavy existovala celá planeta, o které jsme neměli tušení.

Ten kámen patří mezi takzvané angrity — nejvzácnější a nejstarší sopečné horniny, jaké známe. Aby bylo jasno, jak jsou vzácné: z více než 80 000 meteoritů nalezených na Zemi je angritů jen 68. A tenhle konkrétní měl navíc uvnitř překvapení. Vědci z Univerzity v Coloradu (CU Boulder) v něm objevili minerál klinopyroxen (běžný horninotvorný minerál), který byl neobvykle bohatý na hliník. A přesně to je stopa.

Proč je hliník v tom minerálu tak důležitý? Protože takové složení vznikne jen pod obrovským tlakem hluboko pod povrchem něčeho velkého. Malá planetka (asteroid) takový tlak nikdy nevyvine — na to je moc drobná. Z toho tlaku vědci spočítali, že mateřské těleso muselo být opravdu velké: zhruba jako Měsíc, možná až jako Mars. Studie o tom vyšla v recenzovaném časopise Earth and Planetary Science Letters (odborný časopis, kde články před vydáním prověří nezávislí vědci).

A tady je otázka, která napadne skoro každého: byla ta planeta tam, kde je dnes pás planetek mezi Marsem a Jupiterem? Odpověď je zajímavá — nejspíš ne, a rozdíl je důležitý. Dnešní pás planetek tvoří hlavně drobná tělesa, která se nikdy nespojila do planety (rozházela jim to gravitace Jupiteru). Tenhle ztracený svět byl naopak velká, plnohodnotná protoplaneta (zárodek planety), která se srazila a rozpadla. Angrity navíc podle vědců pocházejí spíš z vnitřní části soustavy — z oblasti blíž ke Slunci, kde dnes obíhají kamenné planety jako Země a Mars. Kde přesně ale ten svět obíhal, se z jednoho kamene určit nedá.

Co se zbylými otázkami? Dvě velké zůstávají otevřené. Kde přesně planeta obíhala — nevíme. A jak přesně zanikla — taky nevíme; vědci jen říkají, že ji zničila nějaká dávná srážka. Zajímavý je i dovětek hlavního autora studie: podobných neprozkoumaných meteoritů leží ve sbírkách po světě spousta. Je tedy dost možné, že v minulosti existovalo víc takových ztracených světů, o kterých zatím nemáme ani ponětí.

Kde to tedy stojí? Máme první přímý, recenzovaný důkaz, že naše sluneční soustava měla v mládí planetu velikosti Měsíce, která se roztříštila. To není teorie ani dohad — je to změřené z reálného kamene. A přesně proto je tenhle příběh tak silný: není to záhada typu „možná, nevíme“. Je to spíš odhalení kousku dávné historie, na kterou jsme dosud neměli ani střípek. Doslova — teď ho držíme v ruce.